Na rozdíl od Fürstenberské rodové hrobky je Schindlerovská nepoměrně známější. Není divu, vždyť uvnitř uchovává pozůstatky nejznámější majitelky zámku hraběnky Marie Walburgy z Truchsess - Waldburg - Zeilu. Kunínským ji není nutné představovat. Její osudy jsou dostatečně známy, nepovedené manželství s důstojníkem Klementem Aloisem hrabětem z Truchsess - Waldburg - Zeilu, tragická úmrtí čtyř dětí, hraběnčiny deprese i její šlechetné úsilí o povznesení vzdělání dětí svých poddaných. Absolventy vzdělávacího ústavu, založeného hraběnkou na kunínském zámku, byli rovněž Georg Schindler a Judita Karolina Goldová. Obě jména si zapamatujeme. Mladí lidé uzavřeli spolu sňatek, a brzy následovaly děti - Gustav Adolf, narozený roku 1807, Friedrich Emil, roku 1809, Amálie roku 1811, Gustav Alfons, 1812 ...
Krátce předtím hraběnka přišla o svého posledního syna, nadějného Františka Karla, který zemřel roku 1803 v dalekém Zeilu. V roce 1814 byl státem zrušen rovněž na svou dobu pokrokový vzdělávací ústav. Pozornost hraběnky, která zůstala bez potomků a bez možnosti vzdělávat chudé a talentované děti (v letech 1806 - 1807 na zámku studoval rovněž pozdější slavný český historik František Palacký), se nyní zaměřila na nedospělé děti svých dávných žáků, Georga Schindlera a Judity Goldové.
Velké oblibě hraběnky se těšil především Friedrich Emil, narozený roku 1809. Jemu majitelka panství věnovala největší pozornost. Poslední léta života hraběnky jsou obdobím, ve kterém připravovala malého chlapce na převzetí panství a rozhodla se jej proto adoptovat. Mezitím uděla slušnou kariéru i chlapcův otec Georg, po jistou dobu se stal nájemcem hraběnčina statku Jeseník nad Odrou a Dolní Vražné a později hraběnčiným tajemníkem. Když Marie Walburga roku 1828 zemřela, měl ji být Friedrich Emil za co vděčný. Hraběnka na něj myslela ve své závěti a kromě Kunína mu odkázala také svěřenecký statek Bystré u Poličky. Ten po dlouhých sporech nakonec vysoudila roku 1948 baronka Ernestina z Langetu, nicméně i tak se stal Friedrich Emil Schindler bohatým člověkem.

Nový kunínský pán se ukázal jako dobrý národohospodář a zvelebitel kunínského statku. Za zásluhy o zemědělství byl povýšen dokonce do šlechtického stavu s titulem "z Kunwaldu". Dobře si byl vědom, že za mnohé vděčí právě šlechetné filantropce. Nechal jí proto postavit empírovou hrobku, do které uložil tělo vznešené podporovatelky. A do stejné hrobky uložil také těla svých rodičů: na náhrobních kamenech čteme: Georg Schindler (zemřel 1842) Judita Carolina Schindlerová (zemřela 1850). Pochována jsou zde i těla sourozenců, například talentovaného Gustava Alfonse, od nějž patrně pochází půvabný obrázek s pohledem na kunínský zámek s krajinou. Friedrich Emil Schindler zemřel roku 1867 a rovněž je v hrobce pochován. Nenajdeme zde však tabuli se jménem jeho ženy Ernestiny, dcery bohatého novojičinského krásnobarvíře Pfundhellera, či jeho sestry Wilhelmíny - oblíbené hraběnčiny společnice Míny. Další z tabulí připomínají děti obou manželů, Friedricha Georga (narozen 1838), Viktora Gustava (narozen 1842) a Isabelly Ernestiny (narozen 1848). Poslední dva zemřeli ještě za života otce, a tak se dědicem panství stal nejstarší Friedrich Georg. Když však roku 1870 zemřel, prodali jeho dědicové zámek i panství landkrabatům z Fürstenberka. Na tabulích čteme i další jména, Franze (zemřel 1919) a Georga (zemřel 1936). Snad se jednalo o děti předešlého, kteří byli v době otcovy smrti nedospělí. Průzkum pramenů nám jistě napoví více. Stejně tak průzkum hrobky.
Průzkum hrobky byl zahájen 16. ledna 1998. Po obnažení prostorů celé hrobky bylo objeveno cihlové zdivo, sahající až do hloubky 210 cm. Po rozhodnutí komise a za dodržování přísných hygienických pravidel byl v úrovni předpokládaného dna hrobky proražen v cihlové zdi otvor k ověření celé nálezové situaci uvnitř. Bylo zjištěno, že působením vody byla původní situace rakve a jejího vnitřního obsahu zcela změněna a došlo k zaplavení celé plochy dna hrobky jílem a štěrkem. Na povrchu naplavenin byly patrny dřevěné části rakve, včetně rozmístěných kosterních pozůstatků. Dne 30. 1. 1998 bylo na zasedání na Katedře antropologie PF MU v Brně za účasti pracovníků katedry a pracovníků Okresního vlstivědného muzea Nový Jičín rozhodnuto o dalším postupu prací. V průběhu od 9. 2. do 12. 2. 1998 došlo k postupnému vyzvednutí kosterních pozůstatků. Zakreslení polohy jednotlivých kosterních pozůstatků, kování a dřevěného obložení rakve včetně vyzvednutí provedly bakalářky katedry antropologie PF MU I. Kuchyňková a K. Hloušková za odborné asistence doc. MUDr. V. Novotného CSc. Na základě protokolu byly předány katedře antropologie k dalšímu vědeckému antropologicko-lékařskému průzkumu. Lebka hraběnky byla podrobena i podrobnému výzkumu u pražského kriminalistického ústavu. U dolní čelisti a mozkovny byla provedena superprojekce. Jde o speciální promítnutí ostatku do fotografie dobového obrazu. Na jedné ze čtyř dodaných fotografií se nakonec podařilo po několika pokusech potvrdit shodnost tvaru lebky s namalovanou údajnou podobou hraběnky.
Uložení ostatků Marie Walburgy zpět do hrobky proběhlo 27. května 2000. Nejprve byly vystaveny veřejnosti na katafalku v kunínském chrámu Povýšení svatého Kříže. V deset hodin zahájil biskup František Lobkowicz slavnostní mši za zvuků Mozartova Requiem. Po skončení mše byly ostatky převezeny v pohřebním kočáře na hřbitov a uloženy do rodinné hrobky.
Významné události se zúčastnil i Francz Joseph hrabě Waldburg-Zeil, majitel německého zámku Hohenems, pravnuk císaře Františka Josefa II. a císařovny Sisi.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kunin.cz