O zlaťácích z Tajné chodby [ Pověst ]
Tajná chodba na Sládkově statku prý vede z někdejšího dřevěného hradiště do Sládkova sklepa, kde končí mezi železnými vraty.
Jiná zvěst ji spojuje s Tumaperkem nebo s hradem v Nové Olešné a dokonce s někdejším klášterem ve Strmilově. Později prý sloužila také k bohoslužbám českých bratří. Do chodby se pokoušelo dostat několik odvážlivců, ale buď louče hned na kraji chodby zhasly nebo jim v cestě bránil zřícený strop. Jiní tvrdí,
že chodba se propadla a zatopila vodou z potoka.
Již samotné pojmenování statku "U Sládků" je podivné. Žádní Sládkové totiž v obci nikdy nežili! Byl prý na tom místě pivovar, od něj je odvozena přezdívka a současně je vysvětlen původ chodeb pod kopečkem, kde bývalo v kádích skladováno pivo.
Statek stojí o samotě jako přikrčen pod kopečkem a jím také chráněn. Obytný prostor ční vysoko na kamenné terase nad částí zemědělskou, takže ten, kdo se v ní nachází, má skvělý výhled po celém dvoře. Na terase byly dvoje dveře. Jedny vedly do obytného prostoru, a o těch druhých v předsíni již víme, že jsou zahaleny tajemstvím. Na té vysoké terase seděla jednou o velikonocích babička a přebírala brambory, které musí být do Jaroslava v zemi. Přebírala a pojednou jakoby z dálky slyšela varhany z jarošovského kostela a pak ticho. Uvědomila si, že je velký pátek a že pan farář právě čte pašije. Sotva se pokřižovala, vidí, jak železná vrata chodby zaskřípala, otevřela se a zela prázdnotou. Pak uslyšela
po zemi cosi jemně cinkat a na sluníčku se žlutě třpytit. Vtom spatřila, jak ze vrat chodby ven a kolem ní dolů na dvůr mezi slepice a husy s housaty pěkně v řadě za sebou jako vojáci kutálejí se velké lesklé zlaťáky. Jeden hezčí a zvonivější než druhý. Babička leknutím zkoprněla. Než se vzpamatovala, vrata se zase zavřela a zlaťáky zmizely.
Babička nemeškala a bez dechu běžela na vejminek k stařence mlynářce s tou novinou. "Milá zlatá," povídá jí stařenka. "Kdybys byla zlaťáky přehodila drobky chlebovými, mohla jsi všech dostati. Takhle nemáš nic!"
